Jizera umí být v jedné řece hned několik různých vodáckých světů. V horní části pod Krkonošemi je to proudná, místy tvrdá voda pro zkušenější posádky, navíc s omezeními a přísným režimem v chráněném území. Jarní Jizera od Spálova nebo výš bývá pro řadu vodáků srdcovka právě proto, že není zadarmo: peřeje, kameny, jezy, proměnlivý stav vody a úseky, kde je potřeba umět číst řeku. K tomu patří i jména, která na Jizeře zná skoro každý, třeba Paraplíčko nebo romantické údolí kolem Riegrovy stezky, kde řeka teče pod skalami a člověk má pocit, že je v horách mnohem hlouběji, než ve skutečnosti je.
Pod Malou Skálou se ale Jizera promění a začne být mnohem vstřícnější i pro pohodovou vodu. Úsek přes Malou Skálu, Líšný a Dolánky je právem jeden z nejoblíbenějších v Českém ráji: pořád dost hezký, ale už klidnější, s možností zastavit u Boučkova statku, Zrcadlové kozy nebo si jen užít řeku bez věčného hlídání každého kamene. Právě v tom je její síla. Zkušenější vodák si na Jizeře pamatuje jarní horní tok a průjezdy kolem Spálova, rodiny a méně zkušení zase dlouhou příjemnou plavbu k Turnovu nebo dál na Mnichovo Hradiště a Mladou Boleslav. Málo která česká řeka umí tak přesvědčivě spojit sportovní reputaci s čistou vodáckou pohodou.
Poptat lodě na Jizeře