Hron je pro české vodáky jedna z nejvděčnějších slovenských klasik. Pramení pod Nízkými Tatrami a hned v horní části nabízí krásnou horskou kulisu, svižnější proud a vodu, která umí být za vyššího stavu velmi živá. Úsek od Červené Skaly přes Heľpu a Polomku bývá nejhezčí na jaře nebo po deštích a pro zkušenější posádky má přesně ten správný poměr sportu a krajiny. Jenže Hron není řeka jedné tváře. Jakmile se dostane níž, začne se zklidňovat a z horského toku se stává dlouhá putovní voda, na které se dá strávit klidně několik dní.
Nejčastěji se dnes vyráží ze středního Hronu kolem Nemecké, odkud vedou i oblíbené jednodenní a vícedenní trasy směrem k Mlynčoku, Šalkové nebo dál k Banské Bystrici a Šášovskému Podhradí. Právě tady je Hron nejpřístupnější širší vodácké veřejnosti: proud pořád příjemně táhne, ale už není tak technický a hodí se i pro otevřené lodě nebo party, které chtějí spíš pohodovou slovenskou vodu než lovit každý válec. Pořád je ale dobré mít respekt k místům, která umějí potrápit, typicky k pasážím kolem Podbrezové nebo k některým jezům za vyšší vody. Kdo si Hron oblíbí, většinou na něm oceňuje právě tohle: ráno Nízké Tatry na dohled, přes den poctivá řeka a večer pocit, že slovenské vodáctví má pořád svoji vlastní chuť.
Poptat lodě na Hronu